Afričan z Valach

Rád bych několika řádky připomněl člověka s velkým Č, Valacha tělem i duší a věrného Tatrovka, pana Karla Lopraise, který si na světové scéně offroadových závodů, vydobyl hrdou a neopakovatelnou přezdívku Monsineur Dakar. Není to jen o jeho sedmi vítězstvích v této pravděpodobně nejtěžší automobilové soutěži, ale o jeho člověčenství, které se v nehostinných pustinách Afriky, derivovalo, ve všech podobách a jeho přátelství a ochota, kdykoliv pomoci, bez ohledu na následky, výsledkové, zdravotní, či technické, se staly legendárními a jeho místo, je v dějinách této, nejtěžší a nejslavnější rallye na světě na nejvyšších stupíncích pomyslné desky cti a slávy tohoto dobrodružství.

Ještě v dobách, kdy Komunistická strana, měla ústavně potvrzenou vedoucí funkci ve společnosti, se zcela nepochopitelně podařilo, jet s Českým autem na závod, který pořádá ideový nepřítel. Do této doby, něco nemyslitelného, se podařilo prosadit okolo skvělé party v Libereckém LIAZu a první posádka, která jela na sériovém LIAZu, ve složení Joklík, Moskal, Fencl, otevřela vrátka, do tehdy nám zapovězeného světa a vytvořili podhoubí, pro nekončící řadu úspěchů, Českých jezdců. Nejen, že sériovým náklaďákem dojeli, ale zajeli i vynikající výsledek a hlavně zanechali úžasný dojem, jako lidé a utkvěli organizátorům i soupeřům v paměti a otevřeli pomyslné vrátka za železnou oponou i budoucím partám nadšenců.

Následovala Kopřivnická parta na čele s řadovým zaměstnancem a srdcem, ve tvaru tatry, panem Karlem Lopraisem. Něčí zlatá ruka, při výběru tohoto chlapíka, coby jezdce závodního náklaďáku, nebo rozhodnutím vyšší moci, která si Karla vybrala, se zrodila legenda závodu Paříž Dakar. Historky o tom, jak a kolikrát Karel pomohl soupeřům, jak jim ozbrojení teroristi, při jednom ročníku ukradli Tatru, nebo o haváriích, které k této divočině bezesporu patří a jedna z nich i ukončila, možná předčasně Karlovu závodní kariéru a donutila ho přesedlat do manažerské pozice, kde udělal pro Česko, Tatru a svůj tým, který později s bratrem založili, minimálně stejnou práci, jako aktivní závodník.

Karle děkujeme